Poznámka: tento příběh byl vybrán z letopisu “HCR příběhy” ze série H3.0 Crowdsourcing.
Honzí, já nemůžu psát, ale ty to napíšeš za mně viď? Jen tak, ze srandy. A nemrač se prosimtě. Znáš mně. I oni mně někteří znají ….
Když jsme byli malí a já z vás s Petrem výměnou na čerstvě upečenou buchtu tahala vždycky co jste dělali o víkendu, patlali jsme si tam ty přímý nákupy a bylo nám fajn. Vždycky jsme vymysleli nějakou netradiční kravinu, a na tý jsme se vyřádili.
Ale dneska je skoro každá řádka plánu taková kravina, víš … potřebuješ na to vyjádření holky od search, kluka od PíPíSíček, děcek z Fejsbuku a pankáčů z programmaticu. Navíc už nestačí to jenom nějak obecně zaonačit v plánu. Klienti to chtějí podrobně. A tohle zkoordinovat, uhlídat a vypsat, je prostě časově náročný. A i když mám času dost, radši ho strávím jinak, než přepisovat písmenka odněkad někam.
Tak jsem si na to nastavila H3.0 a HáCéeRko. Každýho z těchhle expertů mám v ceníku jako dodavatele zvlášť. Pak jim natvrdo posílám políčka Targeting a Poznámka pro detaily a nechávám je vyplnit i budget, kterej na danou kampaň potřebujou, přes Cena a Počet jednotek ceny.
Pak už to jenom v naší hvězdný instalaci Hondzýkovi dám dohromady a je to.
Řekla to tak lehce, usmála se, zamrkala a na stole se vánkem pohnuly papíry. “A pozdravuj!!” .. tak vás pozdravuju ….