Poznámka: tento tklivý příběh byl vybrán z letopisu “HCR příběhy” ze série H3.0 Crowdsourcing.
Celej digitál je na hovno, H3.0 je k ničemu, je to pomalý jak zimní sopl. Kámoši ve vedlejší mediálce si dokonce při přepočítávání plánu vypráví vtipy chápeš. .. Lidi z mediálky a vtipy .. Ale HáCéeRko, to je panečku jinej kouř. Když si klient vymyslí nějaký píčoviny s dementama co mají svoje malý servery a tudíž to já nemůžu jebnout celý na Seznam a pak jít se Šteflovou na oběd do Sasazu, tak mi tenhle malej prcíř ušetří pár príma odpolední, který pak věnuju pěkně potahování retek na balkónku a tichýmu hodnocení neuvěřitelnejch módních kreatůr holek z printovýho nákupu. Si asi myslej, že když začaly sledovat tyvole Koblihu na Instáči, že jim to automaticky dává právo nosit ty samý legíny co vona. Mno .. já, i těch 10 kilo nahoře co se v těch napjatejch látkách mačkaj jak japonci v metru, se tomu smějeme až přetejkáme… Chápeš …
Takže, já si v tom HCR pěkně pro ty jebkododavatele založim každýmu jednu řádku. Pošlu jim jakože mejla se zadáním, co potřebuju, a že nejenom nemam ani páru co na tom svým latexovým webu poskytujou, ale že mně ani nezajímá si vo tom s nima povídat. A píšu jim:
– do Popisu mi napiš přesně co doporučuješ za tu speciálnů operáciju
– do Ceny vyplň kolik za to budeš chtít
– do Jednotek vyplň kolik to hodí impresí
a pak to kamaráde pěkne zFinalizuj a možnááá, když mi pošleš lístky na Arakain a dva rumy, si s tebou k těm rumům dam kafe kamaráde.
Tak čus, jdu na Bráník k Prdelatý bábě, je tam dneska dole bez a já chci mít stůl u vokna… Chápeš …
Franta Píča